rád bych vám všem popřál pokud možno klidné prožití dnů svátečních – a hlavně, abychom s příchodem dalšího roku viděli cestu z marasmu, v němž se nyní nacházíme. Marasmu, který nás děsí svou asociální a militantní povahou – a který v nás ubíjí vše demokratické a humanistické.

Jestli se s něčím nehodlám smířit, potom s podporou zabíjení „bezejmenných“, a za druhé se zbídačením těch slabších ze strany těch, kteří si přijdou silní jenom proto, že získali jistou politickou či ekonomickou moc.

Kromě seniorů jsou obětí asociálních kroků kabinetu Petra Fialy lidé handicapovaní. To pokládám za zvrácené a nedemokratické. Demokratická společnost se o své potřebné stará. Nezbídačuje je.

Podle Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených (AZZP) je slibované zvýšení příspěvku k smíchu a úředníci zřejmě vůbec netuší, jak zaměstnávání takových lidí funguje.

„Částka 600 korun měsíčně nepokrývá ani navýšení minimální mzdy“, konstatoval místopředseda AZZP, Josef Šulc.

Další ohroženou skupinou jsou rovněž samoživitelé, tedy především matky samoživitelky. Devět rodičů z deseti nebude schopných dětem splnit jejich vánoční přání vůbec, nebo pouze částečně. Polovina samoživitelů není schopná v průběhu roku kvůli vysokým životním nákladům na dárky ušetřit vůbec.

Uvědomuji si, že mnozí z vás neví, jak poplatí stále se zvyšující nájmy a zálohy za energie, z čeho nakoupí neustále zdražující potraviny – a z čeho budou platit u doktora, zvláště, když je například nedostatek zubařů a někteří nemají smlouvy s pojišťovnami.

Rád bych vypíchl tři ministry, jejichž počínání pokládám z hlediska jeho dopadů na sociální úroveň nás, občanů České republiky, za zločinné a tragické:

1) Selhání Jozefa Síkely, ministra průmyslu a obchodu (STAN): Absolutně nezvládl energetickou krizi. Elektřina doznala v České republice v rámci Evropy nejvyšší zdražení. Celá řada občanů je touto nezodpovědnou politikou ohrožena. Malé a střední podniky čeká krach. Hrozí však, že budou od ledna krachovat i podniky velké, což bude následováno rostoucí nezaměstnaností a sníženou koupěschopností naší populace.

2) Selhání Vlastimila Válka, ministra zdravotnictví (TOP09): V lékárnách chybí například přípravky na snižování horečky u dětí. Zvažování dělby občanů na různé kategorie podle dostupnosti kvalitní péče, jež má být v demokratické společnosti dostupná pro všechny.

3) Selhání Zbyňka Stanjury, ministra financí (ODS): Astronomické vládní výdaje, které však nesměřují na podporu občanů České republiky, nejsou vyváženy adekvátními příjmy. Takovou státní politiku pokládám za sebevražednou.

Za své totalitní kroky by měl dávno rezignovat ministr Rakušan. Za ostudné považuji i veřejné vystupování ministryně Černochové, která by naši zem zatáhla do války bez mrknutí oka. Nepotřebuje znát důkazy, aby někoho obvinila.

Fialův kabinet nemá dobré ministry. Má jen otřesné – vyjmenované výše – kam patří i ministr zahraničních věcí, který v rekordně krátkém čase zcela zničil naši diplomacii – a ty špatné.

Velmi bych nám přál, abychom se tvrdě asociální vlády – po vzoru Slovenska – zbavili a mohli co nejdříve řešit rozsáhlé škody, které dosud stihla napáchat.

Přeji nám budoucnost, jejímž hlavním atributem bude mír, neboť žít v neustálé úzkosti, kdy vypukne třetí světová válka, nelze. Proč bychom v takové společnosti měli mít děti? Abychom je včas mohli vyslat padnout na nějaké to bitevní pole? Abychom je piplali pro Armagedon?

Přeji nám společnost založenou na výměně argumentů prostřednictvím dialogu. Neboť tam, kde se nediskutuje, vládne teror.

Přeji nám důraz na sociální politiku, neboť tam, kde většina strádá, nebude nikdo v bezpečí.

Zkusme na toto vše myslit, až v lednu půjdeme k prezidentským volbám. To je totiž ono minimum, které můžeme udělat pro to, abychom výše uvedená přání promítli do reality.

Pro tento rok se s vámi loučím, a těším se na další myšlenková setkáváni v roce dalším.

S blížícími se svátky vánočními chci každému z vás popřát to, co pokládám za nejcennější a nejdůležitější – což jsem se ve své básni pokusil vyzdvihnout: